Vengeance - První rok v Bradavicích

Připadá mi dávno, když jsem poprvé nastoupila do spěšného vlaku do Bradavic. Přitom jsou to jen dva tři roky. Není to mnoho...


Když jsem zjistila, že jsem čarodějka, myslela jsem si, že je to vtip. A pěkně trapný vtip. Do té chvíle jsem totiž bydlela v polešovně. Ale poté, co mi Lucius Malfoy ukázal kouzlo, jsem uvěřila. Bylo to mocné kouzlo. Dodnes mi ta vzpomínka nahání husí kůži. Avada Kevadra. Kletba, která se nepromíjí. Kletba, co zabíjí.

Dones se divím, že si pro mě nepřišel Brumbál. Ale L. Malfoy mi vysvětlil, že funguje ve správní radě a tak si požádal o povolení a 11 ostatních radních schválila návrh. A také mi řekl proč si o něj požádal. Konečně se rozluštila záhada matčina a otcova úmrtí. Zabili je oni. Bystrozorové. Mí rodiče byli na straně Pána zla- vznešeného Lorda Voldemorta. Po těchto slovech ve mě poprvé vzplanula touha. Touha se pomstít.

Poté co jsem nakoupila své školní pomůcky v Příčné ulici a poté, co jsem nahlédla do Obrtlé, jsem do konce prázdnin bydlela u Malfoyových. Zde jsem potkala poprvé Draca. Byl to vysoký, pohledný kluk, který mě mnoho naučil a zasvětil mne do světa kouzel. Prozradil mi, proč padl Pán Zla, proč je Harry Potter slavný a další ohromující informace. Zde jsem také potkala Dracovu matku, Narcisu Malfoyovou. Byla velmi milá, a dovolila mi prohlídnout si fotografie ze školních let. Porvé jsem uviděla své rodiče. Narcisa se přátelila s mou matkou, a tak se na fotkách objevovali často společně. Bylo to poprvé, co jsem plakala od svých pěti let.

První nastoupení do vlaku, který mířil do Bradavic pro mě znamenal mnoho. A zde jsem se potkala s konkurencí. Pansy Parkinsová. Už jsem nebyla jediná, kdo usiloval o Draca.

Bradavický hrad ve mě zbudil ohromný dojem. Při zařazování mě Moudrý klobouk zařadil do Zmijozelu- koleje, ve které studovali mí rodiči.
A v tu chvíli, kdy jsem pokládala M. klobouk na stoličku jsem ho zahlídla. Harryho Pottera. Kluka, kterého jsem od prvního dojmu nenáviděla.

První pololetí pro mě znamenalo mnoho. Naučila jsem se zacházet s hůlkou a-překvapivě pro mě- můj nejoblíbenější předmět byli lektvary. Byl to první předmět, kdy zacházel profesor s tím Potterovic spratkem, tak jak měl. Velmi mě to potěšilo a nebylo to jediné. Profesor Snape okomentovával každý lektvar s výjimkou Draca a mě. Draco byl jeho oblíbenec (to bylo dobře) a já- zkrátka mě neměl co vytknout. Ale pozor!! Nebyla jsem jako ta mudlovská šmejdka Grangerová, to ne. U mě byl Snape potěšen.

Vánoce pro mě byli další porce překvapení. Poprvé jsem dostala dárky. V polepšovně nic takového neexistovalo- Vánoce, co to je?. Ale v Bradavicích jsem dostala tři dárky. Opravdu! Tři dárky! Jeden byl od Malfoyových- úúúžasná kniha "Černá magie". Byla to hrozně stará kniha a bylo v ní- všechno. Kletby, zaříkávání...zkrátka všechno.
Ten druhý byl od- lidi podržte mě- Draca!!! Od něj jsem dostala "Pochoutky plné kouzel", tak dobrý čokoládičky a bonbony jsem v životě nejedla. Je fakt, že Parkinsová od něj dostala vyšívaný hábit, ale nevadilo mi to. Aspoň si všiml, že existuji.
Třetí dárek mi byl záhadou. Od anonymního dobrého skřítka jsem dostala další knihu, "Lektváry nejmocnější plné magie černé" a u ní (respektivé v balíčku) byl lísteček:

"Myslel jsem, že by se ti tahle kniha hodila.
Vím, jak jsi v lektvarech dobrá, ba i lepší,
než tvůj otec. Můžu ti i říct, že tuto knihu
nemají ani v Bradavické knihovně.
S."
Kdo mi to poslal? Co znamená to S.? To byly moje nejčastější otázky. Ale brzy jsem je vypustila z hlavy.


Rok se přehoupl v druhé pololetí, a až na tu aférku s Potterem a jeho kamarádíčky bylo klidné. Akorát konec školního roku mě pobouřil. Ten Potterovic kluk a jeho věrněj kamarád Weasley a Grangerová zachránili nějakej pitomej kámen a to jim vyneslo školní pohár. Škoda že tam dole nechcípli.

Věci které nás baví ubíhají rychleji, než věci které nás nebaví. V tuhle chvíli jsem byla ve vlaku do Bradavic, ale za chvíli jedu domů. Teda jestli se dá polepšovně říkat domov....